skip to Main Content

Evoluční historie a socio-ekologické příčiny ženské a mužské obřízky

Geografická distribuce a evoluční historie ženské obřízky (vlevo) a mužské obřízky (vpravo). Nat. Hum Behav. https://doi.org/10.1038/s41562-022-01321-x

Existence nákladných rituálů, při kterých si lidé úmyslně působí bolest a ohrožují své zdraví, představuje pro evoluční antropology a psychology přetrvávající záhadu. K těmto rituálům patří také tradiční formy mužské a ženské obřízky, dnes často označované jako genitální mutilace. Kvůli nemalým zdravotním rizikům, které jsou s nimi spojeny, byly ženské obřízky postaveny mimo zákon ve většině zemí, kde byly tradičně prováděny, a zdravotnické a lidskoprávní organizace dlouhodobě usilují o jejich vymýcení. K tomu je však zatím daleko. Více než 200 milionů žijících žen postoupilo nějakou formu obřízky. Mužská obřízka je mnohem běžnější (asi třetina současné mužské populace je obřezaná), ale je jí věnována podstatně menší pozornost výzkumníků a lidskoprávních organizací.

Historické rozšíření těchto rituálů zahrnuje především Afriku a Blízký východ, Střední a Jižní Asii a také v Austrálii a Oceánii. V Severní a Jižní Americe se vyskytovaly jen zřídka. Světová zdravotnická organizace (WHO) rozlišuje několik typů ženských obřízek, lišících se rozsahem zákroku a s ním spojenými zdravotními riziky. Patří mezi ně klitoridektomie (částečné nebo úplné odstranění klitorisu), excize (částečné nebo úplné odstranění ohanbí) a infibulace (úplné odstranění zevních genitálií). Stejně tak mužských obřízek existuje více typů. Tím nejrozšířenějším je cirkumcize (částečné nebo úplné odstranění předkožky) a superincize (dorzální řez na předkožce bez jejího odstranění). Kromě toho existují i ​​jiné, méně rozšířené, typy mužské obřízky, a to subincize (podélný řez na spodní straně penisu) a testikulární ablace (odstranění varlete). Zdravotní a ekonomické dopady těchto praktik vyžadují, abychom pochopili příčiny jejich vzniku a udržování. O jejich původu toho však víme jen málo. Archeologové předpokládají, že vznikly ve starém Egyptě, případně na území dnešního Súdánu či Etiopie před 3000–5000 lety. Rozmanitost a globální rozšíření těchto praktik však naznačuje, že vnikly v různých oblastech světa nezávisle na sobě. Dosavadní studie se však zaměřovali pouze na ženskou nebo (méně často) mužskou obřízku a obvykle nerozlišovaly jejich různé typy a zaměřovaly se pouze na některé oblasti světa, jako je Subsaharská Afrika.

Gabriel Šaffa, Jan Zrzavý a Pavel Duda z Katedry zoologie PřF JU provedli globální fylogenetickou analýzu s cílem popsat evoluční historii obřízek. Shromáždily etnografická data, která namapovali na fylogenetický strom lidských společností, založený na genech a jazycích. Studie, publikované v časopise Nature Human Behavior, přichází s řadou zajímavých zjištění. Obřízky skutečně vznikly vícekrát nezávisle na sobě, v několika případech o 2000–3000 let dříve, než naznačují archeologické a písemné záznamy. Ženská obřízka přitom vzniká a udržuje se pouze ve společnostech, které praktikují mužskou obřízku. Různé typy obřízek se pojí s odlišnými socio-ekologickými faktory jako je způsob obživy a rodinné nebo společenské uspořádání. Zdá se však, že většina z nich vznikla v zemědělských nebo pasteveckých, polygynních společnostech, kde manželky jednoho muže nežijí ve společné domácnosti, kde sňatky dojednávají rodiče a kde se platí cena za nevěstu. Oddělená bydliště manželek vedou k obavám z manželské nevěry a platba ceny za nevěstu pobízí k obřízce, protože za obřezanou nevěstu obdrží rodiče vyšší platbu. Obřízka je vnímána jako záruka panenství a věrnosti. Nejdrastičtější formy obřízek vznikly v pasteveckých společnostech ve východní Africe, kde manžel tráví velké množství času mimo domov, což vede ke snaze pojistit si paternitu metodami, jako je infibulace. Někteří výzkumníci předpokládali, že za současné rozšíření obřízek je z části zodpovědná expanze Islámu v posledních staletích, že islamizované společnosti začali praktikovat obřízky. Fylogenetická analýza však ukázala, že v řadě případů tomu bylo naopak: Společnosti, praktikující obřízky jsou náchylnější k islamizaci. V některých oblastech, např. ve východní Africe nebo v Indonésii jen islámské formy obřízky nahradily „tradiční“ formy, které zde byly prováděny dlouho před příchodem Islámu.

Řada otázek zůstává nezodpovězených. To, že ve společnostech, kde manželky polygynních mužů nežijí v jedné domácnosti, je vyšší riziko manželské nevěry, je předpoklad, který není podložený testy paternity. Rovněž není jisté, jestli mužská obřízka efektivně chrání paternitu ženatých mužů tím, že snižuje plodnost a zájem o sex. Cirkumcize, která je v současnosti široce rozšířená zřejmě ne, jiné typy jako je subincize a testikulární ablace pravděpodobně ano. Antropologické studie však naznačují, že na reálném riziku nevěry nebo schopnosti obřízek jí zabránit až tolik nesejde. Ve společnostech, kde panuje přesvědčení, že riziko nevěry je vysoké, muži preferují, aby jejich budoucí manželka nebo snacha byla obřezaná.

Tam, kde jsou dnes praktikovány, slouží obřízky nejen jako signály panenství a cudnosti, ale také dospělosti, statečnosti, síly, respektu k autoritě a v neposlední řadě příslušnosti k etnické či náboženské skupině. Fakt, že socio-ekologické faktory, které daly těmto praktikám vzniknout, se pravděpodobně liší od těch, které je v současnosti udržují, představuje výzvu pro všechny výzkumníky, kteří se jim snaží porozumět. Ženská obřízka je navázána na společenské instituce jako je polygynie, platba ceny za nevěstu, praktikování mužské obřízky další zvyklostí, které jsou v daných kulturách společensky ceněné. Ze vzájemné provázanosti ženské a mužské obřízky plyne, že je kontraproduktivní snažit se všemožnými způsoby vymýtit ženskou obřízku a zároveň omlouvat nebo podporovat praktikování té mužské.

Šaffa, G., Zrzavý, J., & Duda, P. (2022). Global phylogenetic analysis reveals multiple origins and correlates of genital mutilation/cuttingNature Human Behaviour.

Back To Top