skip to Main Content

Fylogeneze a diverzita jihoafrických rypošů

Rozšíření, fylogeneze a populačně-genetická struktura rypoše kapského a rypoše stříbřitého.

Afričtí podzemní hlodavci rypošovití patří k nejvíce specializovaným a zároveň nejlépe prozkoumaným skupinám savců. Vysoká míra specializace zajistila rypošům značnou pozornost vědců a jejich výzkum přinesl řadu překvapivých zjištění. Mezi ně patří například schopnost magnetické orientace, dlouhověkost, necitlivost k některým typům bolesti, rezistence vůči rakovině a další.

Přestože se biologové zabývají nejrůznějšími aspekty života rypošů již desítky let, k vyřešení jejich taxonomie, fylogeneze a diverzity máme stále málo informací. Největší problém, především pro taxonomy, kteří pracují s morfologickými znaky, představuje nízká morfologická variabilita, kterou se vyznačují nejen rypoši, ale všichni podzemní savci, kvůli velmi silnému selekčnímu tlaku jejich prostředí. Proto jsou možnosti využití morfologických znaků omezené a vedou k podcenění celkové diverzity. Není tedy divu, že po zavedení molekulárně-genetických metod bylo popsáno, a stále se popisuje, mnoho nových druhů. Je však nutné dodat, že ačkoli se vývoj fylogenetických metod a analýz posouvá mílovými kroky vpřed, rypoší fylogeneze jsou stále vytvářeny na základě tradičních znaků jako je morfologie a karyotyp, případně na základě jediného genetického markeru – mitochondriálního cytochromu B. Takto omezené genetické informace by rozhodně neměly tvořit jediný doklad pro řádný popis druhu. Je tedy možné, že mnohé nově popsané druhy si druhový status ve skutečnosti nezaslouží.

Michaela Uhrová, doktorandka na Katedře Zoologie PřF JU se svými spolupracovníky ověřila tuto možnost u dvou původně monotypických rodů rypošů, které byly později rozděleny do více druhů: rypoš stříbřitý (Heliophobius argenteocinereus) z východní Afriky na 6 druhů a rypoš kapský (Georychus capensis) z jižní Afriky na 5 druhů. Použitím různých genetických metod, především tzv. sekvenování nové generace, získali desítky tisíc genetických markerů, které nám přinesly dostatečný a komplexní podklad pro genetické analýzy, a tudíž přesnější pohled na evoluci obou rodů.

Získaná data podporují domněnku, že druhů je ve skutečnosti méně: dva druhy v rodu Heliophobius a jeden druh v rodu Georychus. Tyto dva druhy, jižní a severní, jsou nyní oddělené pásem pohoří zvaném Eastern Arc Mountains, které pravděpodobně zapříčinilo vznik nových druhů také u jiných skupin hlodavců. Nová studie ukazuje, že věrohodný popis nového druhu by měl být založen na komplexních informacích, které zahrnují jak reprodukční izolovanost v místě kontaktu obou potenciálních druhů, tak morfologické, případně behaviorální a ekologické rozdíly mezi nimi.

Uhrová, M., Mikula, O., Bennett, N. C., Van Daele, P., Piálek, L., Bryja, J., … & Šumbera, R. (2022). Species limits and phylogeographic structure in two genera of solitary African mole-rats Georychus and Heliophobius. Molecular phylogenetics and evolution167, 107337.

Back To Top