Menu

Jak volně žijící ptáci rozpoznávají predátora?

Atrapy krahujce obecného © Petr Veselý

Ptáci se obvykle pohybují rychle a ve trojrozměrném prostoru, takže se musí být schopní se ve svém prostředí velmi dobře orientovat. Rozhodně to platí pro ptáky, kteří se stávají kořistí dravců. Orientace v prostředí a rozeznání predátora je zpravidla otázkou života a smrti. Schopnost rozpoznávání objektů a jejich řazení do kategorií se přitom jenom vzácně studuje u netrénovaných, volně žijících ptáků.

Nela Nováková, Petr Veselý a Roman Fuchs z Katedry zoologie PřF JU studovali volně žijící sýkory, které v zimě navštěvovaly krmítko. Zjišťovali, podle čeho tito ptáci sýkorky rozeznávají predátora. Predátora představovaly různě upravené atrapy krahujce obecného (Accipiter nisus), které badatelé umisťovali do blízkosti krmítek. Krahujci jsou dravci menšího vzrůstu, kteří se specializují na lov malých ptáků. Atrapy krahujců byly vyrobeny jako skládačka, kterou bylo možné rozložit na 3 části a ty poskládat libovolným způsobem. Výsledné figuríny mohou mít hlavu na trupu (v normální pozici), uprostřed těla anebo dole, mezi pařáty.

Jak sýkory na tyto bizarní (vý)tvory reagovaly? Experiment ukázal, v rozporu s očekáváním, že sýkory se stejnou měrou obávají všech tří použitých typů figurín, tedy krahujců s hlavou nahoře, hlavou uprostřed těla i s hlavou umístěnou mezi pařáty. Zdá se, že poloha hlavy krahujce nehraje u sýkorek při rozeznávání krahujce jako nebezpečného objektu rozhodující roli. Pro ptáky je zřejmě zásadní pouhá přítomnost klíčových znaků dravce a jejich konkrétní umístění na těle predátora není až tak důležité.

Nováková, N., Veselý, P., & Fuchs, R. (2017). Object categorization by wild ranging birds–winter feeder experiments. Behavioural Processes. https://doi.org/10.1016/j.beproc.2017.08.002