skip to Main Content

Nehostinné prostředí a rozvoj alloparentální péče u lidských společností

Alloparentální péče nebývá procházkou růžovým sadem. © KF/Wikimedia Commons

V lidském dětství a dospívání hraje významnou roli alloparentální péče, tedy péče, kterou mláďatům, v našem případě dětem, věnují prarodiče, sourozenci, vzdálenější příbuzní a další, nepříbuzní lidé. Díky alloparentální péči mají lidé oproti jiným druhům lidoopů kratší intervaly mezi porody a s tím i delší dětství. Dětství a dospívání jsou obdobím intenzivního učení a v tradičních společnostech jsou to často právě příbuzní i nepříbuzní pečovatelé, kteří děti hlídají a později učí a pomáhají s jejich začleněním do společnosti. Také v moderních společnostech matky oceňují, když jejich dítě někdo čas od času pohlídá nebo zabaví. Antropologové předpokládají, že právě alloparentální péče mohla v minulosti podnítit klíčové změny ve vývoji lidské linie, jako je například zvětšování mozku.

Dosavadní výzkumy, včetně srovnávacích studií savčích a ptačích druhů naznačují, že spolupráce při péči o potomstvo je reakcí na zhoršující se podmínky prostředí (nestálé klima, sucho). Paleoantropologové spekulují, že naši afričtí předkové takto reagovali na postupné ochlazování a vysoušení prostředí, v němž žili. Tento proces je však velmi obtížné zkoumat přímo. Zároveň se význam alloparentální péče v jednotlivých lidských společnostech značně liší. To nabízí příležitost ke zkoumání vlivu lokálních ekologických faktorů na míru spolupráce při péči o děti. Mezinárodní tým badatelů, jehož členem byl Pavel Duda z Katedry zoologie PřF JU, využil fylogenetickou srovnávací analýzu prostudování vztahů mezi podmínkami prostředí a alloparentální péčí u 141 tradičních lidských společností z celého světa. Badatelé předpokládali, že s nepřízní prostředí poroste vliv alloparentální péče, ale hladomory a další extrémní situace tuto péči omezují, protože je sama o sobě energeticky nákladná.

Výsledky ukazují, že alloparentální péče skutečně hraje větší roli tam, kde je méně předvídatelné klima, v chladnějších oblastech a také v oblastech s nižšími srážkovými úhrny. Přitom ale spolupráce neroste lineárně. Tam, kde pravidelná sucha vedou až k hladomorům se lidé více hrají sami na sebe a o cizí děti se nestarají. Alloparentální péče je tedy u našeho druhu velmi flexibilní a závislá na podmínkách prostředí. To je v souladu s předchozími studiemi savců a ptáků, které obdobně spolupracují při péči o mláďata. Vyplývá z toho, že za alloparentální péče a její proměnlivostí, jak mezidruhovou, tak vnitrodruhovou, stojí stejné evolučními procesy. Závěry studie také naznačují, že postupné ochlazování a vysoušení východní Afriky v Pleistocénu, spojené se vznikem silně mozaikovitého prostředí, mohlo opravdu vést ke zvýšení alloparentální péče u našich předků.

Martin, J. S., Ringen, E. J., Duda, P., & Jaeggi, A. V. (2020). Harsh environments promote alloparental care across human societiesProceedings of the Royal Society B287(1933), 20200758.

Back To Top