Nosní skořepy neodráží termoregulační schopnosti savců

Schopnost savců udržovat relativně stálou a vysokou tělesnou teplotu byla zásadní adaptací, které jim umožnila kolonizovat nová stanoviště a drsná prostředí. A právě evoluce teplokrevnosti obratlovců je v posledních desetiletích žhavým tématem bádání plejády oborů, zejména pak paleontologie, anatomie, fyziologie, evoluční a vývojové biologie.

U savců hrají nosní skořepy důležitou roli v hospodaření s vodou a teplem. Epitel, který pokrývá nosní skořepy, při nádechu zvhčuje a otepluje vzduch jdoucí do plic a při výdechu naopak velkou část vody a tepla zachytí a zrecykluje. A protože jsou skořepy kostěné a fosilizují, tak se dosud předpokládalo, že i u fosíilí lze z přítomnosti a velikosti skořep odvodit zda byl daný druh teplokrevný a jakou měl asi rychlost metabolismu. Tento předpoklad byl ovšem založen na omezeném souboru savčích druhů a nebyl přesvědčivě podpořen daty. Mezinárodní týmu výzkumníků, zahrnující také zaměstnance Katedry zoologie PřF, se nyní rozhodl tento předpoklad otestovat na více než 300 druzích savců celého světa.

Dolní nosní skořepy všech těchto savců byly trojrozměrně zrekonstruovány a zobrazeny pomocí počítačové tomografie (CT). Následná analýza ukázala, že rychlost metabolismu ani tělesná teplota nekorelují s velikostí skořep a tedy že není na místě spojovat přítomnost a velikost nosních skořep s teplokrevností. Ukázalo se ale, že mezi savci jsou velké rozdíly ve tvaru, složitosti a velikosti skořep. Například u rypoše lysého je plocha dolní skořep pouze 6% oproti očekávané hodnotě a naopak u lachtana kalifornského mají skořepy 610 % očekávané plochy.

Martinez, Q., Okrouhlík , J., Šumbera, R., Wright, M., Araújo, R., Braude, S., Hildebrandt, T. B., Holtze, S., Ruf, I., Fabre, P. H. (2023). Mammalian maxilloturbinal evolution does not reflect thermal biology. Nature Communications 14: 4425.