skip to Main Content

Vliv heterogenity kulturní krajiny na populace zajíců polních

zajíc polní (Lepus europaeus) © Hans-Jörg Hellwig, Wikimedia Commons

Kulturní krajina v Evropě se utvářela po tisíce let. V posledních desetiletích se ale její struktura dramaticky mění díky intenzifikaci zemědělství. To má značné důsledky pro stabilitu i fungování krajiny. Zejména v oblastech nížin, kde je zemědělství nejintenzivnější, došlo k přetvoření pestré kulturní krajiny na mnohem homogennější krajinu s nízkým počtem pěstovaných plodin. V různých částech Evropy se průběh intenzifikace zemědělství z historických důvodů lišil, vždy ale zásadním způsobem ovlivňuje organismy, které kulturní krajinu obývají.

Jan Riegert z Katedry zoologie PřF JU spolu s kolegy z  jeho kolegové zkoumali, jaký vliv má struktura krajiny, a také hustota výskytu predátorů, na populace zajíce polního (Lepus europaeus). Zajíci jsou specialisté na život v kulturní krajině, ale jejich počet s v posledních desetiletích snižuje. Badatelé zjišťovali populační hustotu a jejich preference k různým typům biotopů v sedmi různých oblastech s kulturní krajinou. Šest z nich se nachází v České republice a jedna v Rakousku.

Průzkum v terénu ukázal, že v České republice se průměrná hustota zajíců v kulturní krajině pohybuje mezi 6,8 a 17 jedinci na 100 hektarů. V Rakousku je průměrná hustota 65,3 zajíců na 100 hektarů. Mezi jarním a podzimní abundancí zajíce nebyly nalezeny zásadní rozdíly. Abundance zajíců klesá s rostoucí homogenitou krajiny a stoupá s plochou obdělávané půdy. Přítomnost lišek, jako významných predátorů, kteří zajíce loví, neměla na abundanci zajíců vliv. Výsledky studie naznačují, že pro ochranu a podporu zajíců v evropské krajině je zásadní snaha o zvýšení pestrosti krajiny a především zmenšování velikosti jednotlivých polí.

Pavliska, P. L., Riegert, J., Grill, S., & Šálek, M. (2018). The effect of landscape heterogeneity on population density and habitat preferences of the European hare (Lepus europaeus) in contrasting farmlandsMammalian Biology, 88, 8-15.

Back To Top