skip to Main Content

Zbavování se tělesného tepla u podzemních hlodavců

Termogram rypoše prasečího © F. Vejmělka a kol.

Podzemní prostředí představuje pro termoregulaci svých savčích obyvatel velikou výzvu. Hrabání, jakožto hlavní aktivita shánění potravy, je metabolicky velmi náročnou činností. Metabolismus se u hrabajících savců může oproti odpočinku zvýšit až pětkrát. Důsledkem toho je odpovídající produkce tělesného tepla, jehož nadbytek může zvíře ohrozit. Relativně teplé utěsněné tunely s vysokou vlhkostí znemožňují zbavení se přebytečného tepla pomocí sálání, proudění a odpařování, jako je tomu u nadzemních teplokrevných živočichů. Jedinou možností tak zůstává tepelné vedení přes stěny tunelu. Žije-li ovšem savec celý život v prostředí odvádějící z něj teplo, čímž vlhká půda bezpochyby je, musí být tepelně izolován. Jelikož podkožní tuková vrstva by podzemní zvířata omezovala v pohybu, spoléhají se na izolaci pomocí srsti.

Dalším rozdílem oproti nadzemním savcům je očividná absence tělních výběžků jako jsou třeba ušní boltce nebo ocas. Právě na nich se však často nacházejí takzvaná termální okna. Tyto řídce ochlupené oblasti jsou bohatě protkané cévami se schopností vazomoce (tedy změny průměru) ovlivňující tak množství unikajícího tělesného tepla. Při pohledu na kvalitně tepelně izolované podzemní savce produkující kopáním velké množství tepla, avšak postrádající tělesné výběžky, se tak nabízí otázka, jak se přebytečného tělesného tepla v takto náročném životním prostředí zbavují?

Badatelé z Katedry zoologie PřF JU se spolu s kolegy z Jihoafrické Republiky a Izraele rozhodli zodpovědět tuto otázku pomocí metody infračervené termografie. Zkoumali povrchovou teplotu na široké škále teplot okolního prostředí u sedmi druhů podzemních hlodavců patřících do různých čeledí, konkrétně dvou druhů rypošů z tropické a tří druhů ze subtropické Afriky, slepce z Izraele a kurura z Chile. Zkoumané druhy se navíc lišily i sociálním systémem, jelikož podzemní hlodavci žijí buď společensky nebo samotářsky.

Výsledky ukázaly, že roli ve zbavování se přebytečného tepla hraje jak sociální systém, tak tělesná oblast. Sociálně žijící druhy se pravděpodobně díky menší tepelné izolaci pomocí srsti tepla zbavují lépe a v chladných podmínkám se mohou vzájemně zahřívat choulením s ostatními členy kolonie. Lépe osrstěné samotářsky žijící druhy nejsou tolik ohroženy chladem, jako například dispergující jedinec sociálního druhu, ale naopak možným přehřátím. Dále byly odhaleny dvě tělní oblasti, zodpovídající za zbavování se tělesného tepla. Chodidla fungují jako typické termální okno. Jsou téměř holá a permanentně v kontaktu s půdou. Navíc silně reagují na teplotu prostředí, což ukazuje na efektivní vazomoci – v chladu studená, v horku teplá. Na druhou stranu přes oblast břicha teplo uniká neustále, zdá se tak být „stále otevřeným oknem“. Možností, jak únik regulovat, je změna chování, tedy schoulení se buď s ostatními členy kolonie anebo do klubíčka, přičemž dochází i ke schování tlapek, což badatelé pozorovali.

Vejmělka, F., Okrouhlík, J., Lövy, M., Šaffa, G., Nevo, E., Bennett, N.C., & Šumbera, R. (2021). Heat dissipation in subterranean rodents: The role of body region and social organization. Scientific Reports 11, 2029. https://doi.org/10.1038/s41598-021-81404-3.

Back To Top