skip to Main Content

Jak naložit s nosorožcem sumaterským?

nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) © Charles W. Hardin, Wikimedia Commons

Nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) je jediným zástupcem rodu Dicerorhinus. Je ze všech nosorožců nejmenší, navíc je osrstěný, což dosvědčuje jeho příbuznost s vymřelým nosorožcem srstnatým. Zároveň je jedním z nejohroženějších savců vůbec – v žebříčku evolučně „nejvýlučnějších“ savčích druhů (EDGE species) zaujímá 8. příčku. V posledních několika dekádách jsme byli svědky dramatického poklesu jeho populace a to navzdory nezanedbatelné pozornosti odborné i laické veřejnosti.

Nejnovější genetická studie (Brandt et al. 2018) prokázala, že tři tradičně rozeznávané poddruhy sumaterského nosorožce se výrazně lišily/liší – západní žil od Indie po Maynmar, nominátní poddruh na Sumatře a na Malajském poloostrově a třetí, vůbec nejmenší, na Borneu. Aktuální odhady počtů zbývajících jedinců žijících už jen na Sumatře na Borneu hovoří buď o třiceti, nebo maximálně stovce jedinců v přírodě. Kromě nich je v lidské péči chováno devět jedinců, bohužel ne všichni jsou schopni reprodukce. Navzdory prokázaným regionálním rozdílům navrhuje tým všechny zbývající jedince zkoncentrovat do lidské péče, ideálně v podmínkách co nejpodobnějších pralesním lokalitám, a křížit je bez ohledu na původ. Navíc je zásadní od všech chovaných jedinců uchovat buněčné kultury a gamety pro umělé techniky rozmnožování, tak jako u nosorožce Cottonova.

Spartaco Gippoliti spolu s Janem Robovským z Katedry zoologie PřF JU, navrhli poněkud odlišný postup – chovat hybridní sumatersko-bornejskou linii, ale zkusit udržet i linii odvozenou od jedinců ze Sumatry. Tento způsob by mohl zdvojnásobit šance na záchranu, pokud by hybridizace narážela na případné genetické či morfologické nekompatibility. Autoři původní studie s návrhem souhlasí a vnímají ho jako způsob, jak maximalizovat šance tohoto druhu na přežití. Uskutečnit tento plán však nebude snadné, protože nosorožce sumaterského není snadné chovat v lidské péči, natož jej rozmnožit.

Gippoliti, S., & Robovský, J. (2018). Ex Situ Sumatran Rhinoceros Conservation and the Agony of Choice. An Integration with the Management Strategy Proposed by Brandt et al.(2018). Journal of Heredity, 109(7), 830-831.

Back To Top